JACEK FEDOROWICZ (*1937 v Gdyni) ....             Za vše vděčím Polské lidové republice, která mým rodičům vzala, co jen mohla a přinutila mě už v náctiletém věku, abych si začal vydělávat na živobytí. Všechno to začalo v roce 1955, kdy varšavský týdeník "Dookoła Świata" zveřejnil můj kreslený vtip na téma cyklistického Závodu míru, načež se v redakci rozhodli otisknout i mé další kresby. V jeho stopách se následně vydaly i další časopisy. Za kresbu v časopise "Szpilki" jsem obdržel poloviční měsíční stipendium Akademie výtvarných umění v Gdaňsku, kde jsem studoval malířství, nicméně bez nároku na stipendium, které mi stát nepřiznal, neboť jsem byl uznán za antisocialistický element. To byla nakonec pravda. Nejprve jsem kreslil vtipy bez doprovodných textů, později s textem, až se pak texty postupně začaly prodlužovat a stávaly se z nich fejetony, ze sbírek fejetonů knihy, a tak se stalo, že jsem najednou s diplomem z malířství v kapse (1960) vysedával po kavárnách jako spisovatel. A také jako satirik - některé z mých textů jsem totiž přepracovával na kabaretní skeče, ve kterých jsem sám vystupoval na pódiu, v rozhlase a v televizi, díky čemuž mě zničehonic začali říkat "herec". Můžete si to ověřit například ve filmu Stanisława Bareji "Nie ma róży bez ognia", což je bohužel jediná moje hlavní filmová role, která - jak říká moje žena - se mi jakž takž povedla. Každý den vystupuji v nejrůznějších zájezdových divadelních představeních a ke karikaturám se vracím už jen nárazově, většinou tehdy, když mě vyhodí z časopisu, kam píšu, takže trojnásobný profesní život se mnou zůstal i nadále. Stejně tak mě stále doprovází odpor vůči komunismu, fašismu a dalším nedemokratickým režimům. ... osobní vyznání autora.