Sál kardinála T. Špidlíka Velehrad 

sobota 2. června 16.30

přednáška k dvěma vzácným exponátům (předseda Matice Srbské Dragan Stančič a docent Univerzity Bělehrad Dalibor Sokolovič) a slavnostní umístění Miroslavova Evangelia do expozice Muzea bible

Následuje ukázka Jakubicova překladu Nového zákona, Matouš 9, 1-5 a téhož místa českého překladu Bible kralické, která vznikla v letech 1579-93. Kralický překlad je jen o málo mladší, proto je vhodnější k porovnání než moderní ekumenický text, dnes nejvíce užívaný, a než nejstarší české překlady bible (z 14. stol.):

Techdy stupi Jezus do łoźi, a pćeplawy se zase, a pćišel do swojego mesta. A hlej, techdy pćinjesli k njomu jednego jichtnego, ten ležal na jednym ložu. Jak pak nint Jezus jich weru wupyta, rekl won k temu jichtnemu: Budź trostny moj syn, twoje grechy su tebje wodane. A hlej, nekotory z pismamudrych źachu podla sebje samych: Tentu stromi Boga. Gdyž pak Jezus jich pomyslenje wupyta, reknu won: Woc wy taku zlosć w wašym sercu mysliće? Co je snadnej reknuć? Tebje su twoje grechy wodane? Albo prawić, stan zgoru a chodź?

A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého. A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. A aj, nekteří ze zákoníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá. A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých? Nebo co jest snáze říci, to-li: Odpuštěniť jsou tobě hříchové? čili říci: Vstaň a choď?

Poprvé v ČR budou vystaveny faksimilie nejreprezentativnější srbské písemné památky - MIROSLAVOVO EVANGELIUM (Miroslavljevo jevandjelje, Мирослављево Јеванђеље), které patří k nejvýznamnějším nedatovaným cyrilským rukopisům. Kniha je zapsaná do prestižního seznamu UNESCO - World Memory.

Pochází zřejmě z roku 1180, někteří badatelé však datum jeho vzniku posunují o několik let dříve. Manuskript obsahuje 181 listů, 362 stran a 296 miniatur. Dnes se nachází se v Národním muzeu v Bělehradě a bylo sepsáno v samotných počátcích srbského státu pro humského knížete Miroslava (1169 - 1197), bratra Štěpána Nemanji.

Nowy zakon

Druhou unikátní vystavenou památkou bude kopie první rukopis NOWY ZAKON od Miklawša Jakubice z roku 1548, přeložený do dolnosrbštiny. Tento rukopis byl náhodou nalezen v minulém století v berlínské muzeu.

Původně býval augustiniánským mnichem kláštera v Žagani. Po přestupu k luterství stal se prvním evangelickým farářem v Lubenicích na panství žorawském (Soren). V souladu s reformační zásadou chtěl, aby i Srbové mohli číst Písmo svaté v rodném jazyce. Proto se dal do překládání Nového zákona, ne z řeckého originálu, jak to nedávno učinil dr. Martin Luther, ale z jeho překladu do němčiny, který byl všeobecně uznáván. Jakubica jako jazykový průkopník psal dolnosrbským nářečím krajiny, z níž rodově vyšel. Dnes je toto nářečí už vyhynulé. Bylo to území od Mužakowa za Nisou na sever, od r. 1945 patřící k Polsku. Dnešní jazykozpytci si povšimli, že neovládal dobře němčinu, když v řadě míst chybně a nepřesně překládal. V té době byla Lužice ještě celá srbská, proto málo obyvatel znalo němčinu dokonale. Jako řeholní kněz Jakubica vystačil s latinou. Za druhou předlohu měl český překlad Nového zákona, pořízený z latinské Vulgáty, jehož se místy přidržoval až otrocky. Že by použil i polské bible při překládání, se dnes už popírá. Domnělé polonizmy se vyskytují i v češtině. Ve slovní zásobě se vyskytuje několik bohemismů, např. spasitel (zbožník), prorok (profeta). Taktéž v pravopisu vidíme vliv češtiny. Kromě českých slov zde nacházíme i některá polská, ale v nářeční podobě. To dokazuje, že žarovský dialekt, který byl mezipřechodovým článkem ke slezské polštině, např. slova milowaš (lubowaš). Serce (wutroba) etc., se nevyskytuje ani v horní, ani dolní srbštině.

Tak vznikla nejstarší srbská památka, uložená dnes v archivu v Berlíně, "Nowy Zakon Srrpsky do serpskeye recci pczinessony". Práce byla dokončena 25. 7. 1548, pečlivě připravená do tisku, k němu však nikdy nedošlo. Nevíme proč. Snad chyběly hmotné prostředky. Možná to byl i vliv silné gemanizace, když tehdejší německá šlechta otevřeně prohlašovala, že Srbové nemají budoucnost a za pár let zaniknou jako Slované na jiných německých územích. Sám reformátor dr. Martin Luther byl téhož názoru. Dnes nám už nikdo neřekne, jak tomu opravdu bylo.

Použitá literatura:

Serbska pratija 1998; Serbski biografiski słownik, Budyšin 1970;

J. Cyž, A. Černý, Antologije jeho dźěłow, Budyšin 1958;

A. Frinta, Lužičtí Srbové a jejich písemnictví, Praha 1955;

J. Páta, Lužické stati, Praha 1937.