Nabarvené ptáče
aneb jak se točí velkofilm
neděle 26. května 19.30 kavárna Bistrotéka Valachy Obchodní dům Zlín
TYP : beseda s ukázkami filmu
HOSTÉ : režisér Václav Marhoul, jazykový poradce Vojtěch Merunka, fotograf Jan Dobrovský (v jednání)
OBSAH : doprovodná akce festivalu ZLÍN FILM FESTIVAL doplní výstavu Svět Nabarveného ptáčete a nabídne unikátní setkání s tvůrci po světové premiéře. Současně nabídne aktuální informace o filmu i jeho nasazení do českých kin
informace ...
Vytrvalostní běh Václava Marhoula se blíží k cíli. Před deseti lety začal usilovat o práva ke zfilmování románu Nabarvené ptáče, který napsal americký autor polského původu Jerzy Kosiński. Ale ještě dávno předtím, než je získal a letos film dotočil, uzavřel jedno klíčové přátelství, které mu pomohlo při obsazení zahraničních hvězd.
"Kdysi mě požádal švédský novinář, abych po Praze provedl jeho kamaráda, tehdy neznámého herce Stellana Skarsgarda. Vyvinul se z toho krásný flám, dokonce v jedné hospodské rvačce jsme ve dvou vyřídili pět rabiátů, což nás ještě sblížilo. A pak jsem se mu po pětadvaceti letech ozval s nabídkou role," líčí Marhoul okamžik důležitý i pro jednání se Skarsgardovými kolegy.
"Pomohlo také, že všichni zahraniční herci knihu znali. Ve světě se jí prodalo sto milionů výtisků; u nás to byl kdysi ležák, teď je prý vyprodané třetí vydání, ale odhaduji, že třetina lidí ji nedočte; zhroutí se. Ostatně někteří se mi už předem omlouvají, že do kina na Nabarvené ptáče nepůjdou, a já říkám - v pořádku, chápu to," tvrdí Marhoul.
Silná látka zjevně zasáhla i herce, se kterými si režisér stále píše. "Asi nejčastěji se ozývá Harvey Keitel a pokaždé začíná větou - Milý Václave, cos mi to provedl, nemohu na to zapomenout," cituje Marhoul. Vedle Keitela a Uda Kiera ve filmu hraje i Julian Sands, jehož roli měl původně vytvořit John Malkovich.
"Už mi řekl, ať pošlu smlouvu, jenže jeho agentka ji zadržela, dokonce dvakrát. Když zjistil, že to nebyl první případ, a rozešel se s ní, bylo pozdě, měl jsem volnou pouze roličku muže, který jen leží a umře, což mi pro Malkoviche připadalo přece jen málo," směje se Marhoul.
Nabarvené ptáče je jednou ze tří premiér příštího roku, kterou podpořila společnost innogy - podle klíče "dvě kvalitní divácké komedie a jeden film s ambicemi". Čímž se míní třeba festival v Cannes, ovšem Marhoul je realista. "V canneské soutěži byl český film naposled roku 1972 - Petrolejové lampy, od té doby nic. A já nemám francouzské koproducenty; psal jsem 35 firmám, 33 se ani neobtěžovalo odepsat," shrnul tvůrce, který nyní dolaďuje zvuk, triky a jedná o americké distribuci.