Historie bulharské cyrilice

čtvrtek 23. května 17.00 Památník Velké Moravy Staré Město

...

Cyrilice vznikla jako písmo určené pro zápis staroslověnského jazyka, do něhož sv. Cyril a Metoděj překládali bibli, liturgické a další texty a tvořili vlastní díla pro svoji velkomoravskou misi. Příběh cyrilice se však začal psát koncem až 9. století v dalekém Bulharsku, kde velká část žáků soluňských bratří našla útočiště poté, co byli vyhnáni z Velké Moravy. S požehnáním a štědrou materiální podporou knížete Borise I. (852-889) zde mohli navázat na literární činnost svých učitelů a zároveň jim byla svěřena výchova nové generace bulharských kněží. Staroslověnština (ve své bulharské redakci) se tak postupně stala oficiálním jazykem bulharské církve, což umožnilo Borisovi I. vytlačit dosud dominantní řečtinu z liturgie a písemnictví, a spolu s ní i dosud silný vliv řeckých duchovních.

Největšího rozmachu dosáhl literární život ve středověkém Bulharsku za vlády Borisova nástupce knížete Symeona I. (893-927). Tehdy v okruhu vzdělanců tzv. Preslavské literární školy vzniklo zcela nové písmo, které nahradilo dosud užívanou hlaholici. Vzorem po ně se stala v té době hojně užívaná řecká unciála, přičemž pro slovanské hlásky, které neměly v řečtině protějšek, byly po vzoru hlaholice doplněny grafémy zachycující fonetická specifika tehdejšího slovanského jazyka. Na počest sv. Cyrila mělo být nové písmo pojmenováno cyrilice, poprvé se však s tímto názvem setkáváme až v roce 1563. Obě slovanské abecedy musely vznikat v úzkém vztahu, neboť si zachovaly přibližně stejný počet grafémů a pro obě se předpokládá shodná či alespoň velmi podobná výslovnost jednotlivých grafému. Bylo tak možné bez větších problému přepisovat hlaholské texty do cyrilice, o čemž svědčí četné dochované rukopisy. Za tvůrce cyrilice bývá obvykle pokládán jeden z žáků soluňských bratří, sv. Kliment Ochridský, neexistují pro to však spolehlivé důkazy.

V Bulharsku cyrilice zcela nahradila hlaholici během 12. století. Ještě předtím, se v 10. a 11. století rozšířila do Srbska, na Kyjevskou Rus a stala se tak hlavním písmem pravoslavných Slovanů. Za svou ji přijali také Rumuni, kteří ji pro svůj jazyk užívali až do roku 1860 (v Moldavsku do roku 1990), kdy byla nahrazena latinkou. Velkých změn doznala cyrilice v letech 1708-1711 za vlády ruského cara Petra Velikého (1682-1725). Vzhled velké části písmem byl zjednodušen a upraven tak, aby se více přiblížil latince, a ta, která se již nepoužívala, byla zrušena. Poprvé se naopak začaly využívat arabské číslice. Tato varianta cyrilice známá jako graždanka se s menšími obměnami používá v Rusku dodnes a postupně ji přejaly také ostatní slovanské pravoslavné národy. S expanzí ruského impéria v 19. a 20. století se původně slovanské písmo rozšířilo i mezi desítky neslovanských národů obývajících oblast východní Evropy a střední Asie.

V dnešní době píše cyrilicí okolo 252 milionů lidí. Ze slovanských jazyků ji kromě bulharštiny a ruštiny užívá také srbština, makedonština, černohorština, ukrajinština, běloruština a rusínština. Po vstupu Bulharska do Evropské unie se stala také jejím třetím oficiálním písmem, po latince a řecké alfabetě. V Asii cyrilici užívá např. tatarština, kazachština (do roku 2025), kyrgyzština, tádžičtina, mongolština a desítky dalších jazyků. Našli bychom mezi nimi např. i dunganštinu, blízce příbuznou mandarínské čínštině, nebo exotickou nivchštinu, u níž podobně jako u známější baskičtiny není doložena příbuznost s žádným jiným známým jazykem.